ANALOGIE PRO KULTURISTIKU

Kulturistika vyžaduje, aby byly odemčeny dveře do buněčných pokojů (nábor motorických jednotek).

Toho je dosaženo především prostřednictvím požadavku na větší sílu daného svalu, než bylo potřeba dříve. Tedy větším zatížením (přidání váhy), větším objemem tréninku (celková nazvedaná hmotnost), nebo provedení cviku s vyšší akcelerací.

Následujícím cílem je naplnit tyto odemčené buněčné pokoje prostřednictvím tréninku (cellular swelling = „buněčný otok“) a stravy (sacharidy / glykogen), než přijdou stavitelé (bílkoviny) a buněčné pokoje zvětší.

V tomto procesu manažeři (tuky) udržují komunikaci během celého tohoto procesu.

Jen pro jednou zapomeňte na pouhé zvedání váhy.

Přemýšlejte nad svými pohyby, vnímejte flexi i extenzi (ohnutí / natažení v daném kloubu pomocí práce daných svalů).

Když jste ve flexi (ohyb v kloubu) zatněte procvičované svaly jak je to jen možné. Při extenzi (narovnání v kloubu) vytvářejte pasivní odpor dané svaly protáhněte.

Pokud nejste schopni provést výše uvedené, snižte si váhu a trénujte než to zvládnete. Pokud si naložíte příliš velkou váhu, často tím sejmete váhové zatížení z cíleného svalu a přenesete je na okolní podpůrné svaly (synergická dominance).

Vážně si myslíte, že pokud nedokážete vytvořit svalové napětí proti odporu (nebo dokonce i bez něj), tak pomocí pouhého přemisťování váhy z bodu A do bodu B dokážete vytvořit optimální míru hypertrofie v daném svalu a velmi estetickou, vyváženou postavu?

Pokud je Vaším cílem to, co nazýváme sarkoplazmatickou hypertrofí (v zásadě vytvoření buněčných otoků), pak pokud nejste schopni udržet napětí v cíleném svalu, existuje vysoká pravděpodobnost, že je zátěž moc velká a maří tedy Vaše cíle a předmět Vašeho tréninku. Jak skvěle řekl Gray Cook: „Přidáte-li k tomu ještě dysfunkce, je to ještě horší“. Dlouhodobé špatné pohybové návyky spolu s nadměrným zatížením vytvářejí nejen estetické dysbalance, ale také dysfunkce a zranění.

Autor: Phil Learney

Překlad: Martin Barna